FB

logo

Desatero food deprese

05/10/2014

Desatero food deprese

Food bloger má na vaření vždycky čas, invenci, dobrou náladu. Vždycky má pro koho vařit, je pozitivní, má kvalitní zázemí na focení… Nic z toho Majstr není a neumí. Často sotva stíhá k večeři ohřát párky, zalít instantní kaši vroucí vodou a výroba domácího pesta (natož domácích tagliatelle) je jen jeho food snem. To protože na něj čeká práce a další život, kde je vaření, ochutnávky a focení jen za odměnu.

Takže popravdě, jak to taky vypadá…

1) Ne vždycky máte náladu

Možná by se to dalo shrnout jako nedostatek invence, erupce na slunci, nebo nepovedený den. Jak si jinak vysvětlit, že jednou intuitivně uvaříte šlichtu (co dům dá), je to chutné, vyfotíte tři obrázky a všechny jsou povedené. A jednou děláte stokrát vyzkoušenou klasiku, pořád to není ono a fotky jsou fakt unylé (baví mě výklad toho slova ve slovníku cizích slov: teskný, tklivý, melancholický, nyvý).

2) Ne vždycky jste s výsledkem spokojení

I když vaříte masou oblíbený recept, stojíte nad talířem a nic vám to neříká. Přijdou pochyby: co jsem zkazil/a? Není to prostě můj styl? Nebo se vracíte k bodu číslo jedna a dneska nebude “sedět” prostě nic?

3) Ne vždycky máte nápady, suroviny, finance…

Když se to nemá povést, nepovede se to. Stojíte nad dýní, umíte skvělou polévku, ale chcete něco nového (skvělého). Ke kulinářské parádě z food časopisu vám chybí bílé portské víno a jiný, standartní recept vás ve výsledku neomráčí. To už se ale dostáváte k bodu číslo dvě – tak, jako tak, nejste spokojení. A začalo to pitomým portským.

4) Ne vždycky se to povede

Řeč je o makronkách, které jsou plné vzduchu, o vaflích, které se nalepí na oba póly vaflovače, ale placku nedáte dohromady, kdybyste se modlili. Řeč je o receptech, které buď nutně postrádají nějakou položku, nebo jste adepty na titul Food imbecil roku. Člověk alespoň může nadávat sám sobě. Vyhodit a začít znovu, nebo vyhodit a jít si koupit večeři do Tesca. Možná ho to vybičuje k lepším výsledkům. Nebo má slušnou food depresi.

5) Ne vždycky počáteční idea rovná se výsledek

Přehnaná očekávání jsou mor. A to ve vaření, vztahu, práci… Použijete vyčpělé koření a nemá to drive. Sluníčko zajde za mrak a fotka je na smazání. Doufat znamená zvyšovat šanci, že se zklamete. Nedoufat ale zase znamená se na nic netěšit.

––-

Mělo to být desatero, i když občas negativa proudí jedna radost, nechme to na pateru. Shrňme si to. Čas od času to prostě nejde, nechutná a nebaví. Je dobré o tom vědět, počítat s tím a mít v zásobě dobrou čokoládu (neboť občas nepovedené rizoto umí být slušná rozbuška…). Vaříte, protože vás to baví (alespoň Majstr píše pro lidi, pro které je jídlo víc, než jen plnidlo). Vždycky to není dokonalé, hezké a dobré. Ale tak je to se vším, že…

Follow my blog with Bloglovin

 

Vložit komentář