FB

logo

Mistr na houbách

20/09/2013

Mistr na houbách
A protože je venku jako v sauně, tentokrát si s Mistrem chuti kapánek zahoubaříme. Protože mám doma nasušené houby o ploše fotbalového hřiště, vařit budeme také, ale teď k meritu věci: Všechny houby jsou jedlé. Ale některé jen jednou…

Asi nemá smysl probírat pravidla typu “nesbírejte houby, které neznáte, nebo si jimi nejste jistí…” Pojďme se soustředit na to, že se neotrávíte z důvodu absolutního diletantismu (sbírám co potkám), nebo po sžírajících pochybách (tak byla to světle červená, nebo růžová barva?). Zaměřme se na moment, kdy se člověk prostě splete a přihodí do košíku jednoho vetřelce, který způsobí minimálně nepříjemné žaludeční a následně střevní potíže.

Muchomůrka růžovka (masák)

Jde o velmi chutnou houbu, která však může být zaměněna s jedovatou muchomůrkou tygrovanou. Rozpoznáte je podle prstence pod kloboukem, masák jej má vroubkovaný, muchomůrka tygrovaná hladký. Masák i po drobném nakrojení houby zrůžoví (stačí seříznout nožičku, která je stejně často červivá), muchomůrka tygrovaná i po skrojení zůstává bílá. K záměně může dojít i s muchomůrkou šedivkou, která je jedovatá pouze v syrovém stavu.

muchomůrka růžovka

Ach ty bedly…

U bedel se doporučuje sbírat jen větší kusy. U těch se dají i spolehlivě rozeznat jednotlivé druhy. Mezi jedlé patří bedla červenající, která má na klobouku mnoho rozedraných, překrývajících se šupin. Dužina houby se při zakrojení zbarví do červené barvy. Bedle červenající může být podobná i bedla vysoká, která je ovšem také jedlá. Narozdíl od červenající sestřenky má okraje klobouku lehce skloněné do tvaru deštníku. U bedly vysoké je dobré sbírat jen klobouky, nožičky jsou příliš tuhé. I když jsou někdy efektní, mívají až 40 centimetrů.

Na povrchu klobouku bedly ostrošupinné  jsou drobné pyramidky. Ta nejenže nechutná, ale dokonce i páchne. V listnatých lesích se dá často najít i bedla vlnatá, která sice není jedovatá, ale neřadí se mezi jedlé houby. Uprostřed klobouku této houby je zřetelný hrbolek a pokrývá jej řada okrových až hnědých vlnkatých šupinek.

Bedla vysoká

Kauza hřib

Spousta lidí sbírá jen hřibovité houby nevědouc, že ani v tomto případě štěstí pod každým kloboukem neroste. Zkraťme to tedy na ty nejčastější možné záměny.

Vypadá jako krásný hřib smrkový (rozuměj hřib pravák)? Je velký a skoro vůbec neobaštěný slimáky? Pak bude zřejmě pod kloboukem bílý až růžový a na drobné olíznutí – hořký jako žluč. Hřib žlučník. Pozitivní je, že jestli se vám jeden takový kousek zatoulá do smaženice, určitě se neotrávíte, protože bude na vyhození celá.

Stejně takovou bitter bombou je hřib kříšť, který se originálně jmenuje boletus calopus, tedy hřib krásnonohý. Takže jestli nechcete ochutnávat, zaměřte se na duhovou nožičku, která je od klobouku žlutá, postupně přechází v karmínovou a u země v hnědou barvu. Celá je pokrytá pavučinou s velkými oky, která má stejnou barvu jako podklad. Povrch klobouku je olivově zelený až šedý.

Hřib satan, který má také duhovou nožičku jako z partesu (žlutá, červená, síťka) je často zaměňován s hřibem kovářem, nebo kolodějem, nebo i zmiňovaným kříštěm. Jenže. Satan má při malém vzrůstu bílošedou hlavičku u větších exemplářů je to okrová až zelená barva. S sametově hnědým kloboukem kováře prostě k nezaměnění. Ale hřib kovář prosím pěkně také tepelně zpracovat…

Hřib žlučník

A nakonec – pochopit nepřítele je základ!

1) PRAVÉ OTRAVY HOUBAMI

Primární s termostabilními toxiny: Způsobují je houby, které jsou jedovaté v syrovém i správně tepelně opracovaném stavu. Některé typy otravy jsou sice nepříjemné, ale neškodné. Jiné způsobují poškození, nebo i smrt.
Muchomůrka tygrovaná / zelená / jízlivá / slámožlutá / královská / porfýrová / citronová / červená / jarní, pavučinec plyšový / skořicový, čepičatka jehličnanová, vláknice začervenalá, helmovka ředkvičková / narůžovělá, hnojník inkoustový, štítovka vrbová, závojenka olovová…

Primární s termolabilními toxiny: Způsobují je houby, které jsou po správném tepelném zpracování jedlé, avšak v syrovém stavu jsou jedovaté.
Hřib kovář / koloděj, strmělka mlženka…

Sekundární: Vznikají po konzumaci přemrzlých, starších, zapařených a případně špatně uskladněných hub.

2) NEPRAVÉ OTRAVY HOUBAMI

Primární: K otravě může dojít u alergických jedinců.
Kačenka česká, čechratka podvinutá…

Sekundární: Způsobují je houby s vysokým obsahem těžkých kovů, ozářené, nebo kontaminované houby.

3) PSEUDO-OTRAVY HOUBAMI

Někdy jen strach z otravy stačí k psychickému vyvolání příznaků otravy.

Follow my blog with Bloglovin

komentáře: 2 - Mistr na houbách

  • Lukáš Koška napsal:

    Držím se toho hesla, že co neznám, nesbírám, ale když to tak čtu, asi bych neměl sbírat nic :-D

  • Vložit komentář