FB

logo

Prague loves Food

03/10/2012

Aby zkušenější festivalový bratr Prague Food Festival neusnul na vavřínech, začal v jeho stopách probíhat ambiciózní projekt Foodparade. Ten se z premiérové holešovické tržnice přesunul do atraktivního prostředí Trojského zámečku, ale zúžil počet účastníků z řad restaurací i nabízených menu. Jestli se však prezentovaným subjektům přiostřil ceník, návštěvníci to na vstupence nepoznali. Vygenerovaný zisk festivalu má podpořit stejnojmenné občanské sdružení v sociálních projektech pro děti či seniory. O. s. v rámci uplynulého roku minimálně tři takové akce zorganizovalo a nezbývá než se těšit další.

Ale zpátky k jídlu.

Jako by organizátoři dostali satisfakci za loňský nesmlouvavý déšť, letošní ročník byl vsazen do posledního letního víkendu, po kterém za tři dny přišel první sníh na horách. A s polibkem přízně slunného počasí byly prostory zámeckého parku v pražské Troji vyslovenou pohádkou. O to víc se chtělo déle posedět, více ochutnat, ještě trochu se pokochat. Hned z počátku (opomenu-li stánek společnosti Makro  velkoobchod a plánované kopie Žabky?) mě zaujala kombinace Kachních prsíček s omáčkou ze sušených meruněk a foie gras, kterou s osobním nasazením nabízela restaurace U Modré kachničky. A… nešlo nic jiného než co nejrychleji vycídit lahodnou omáčku do poslední kapky. Po celou dobu degustace jsem přemýšlela, kdy mám volný víkend, abych k modré kachničce zavítala a zopakovala si to ve velkém. Možná tomu trochu nahrálo, že jsem na Foodparade šla náležitě nenajedená, ale i když má být to nejlepší nakonec, tahle dobrota se stala vrcholem. Naštěstí mě čekala ještě báječná sladká tečka, která nezanechala závěr odpoledne jen v planých vzpomínkách na jeho první etapu.

Další masovou nálož, tentokrát Flap steak s domácími hranolky a omáčkou z kayenského pepře, nabízeli velvyslanci restaurace Máneska. Čerstvě upečený kousek jemně dochucený mořskou solí by se dal shrnout jako hodně muziky za málo peněz. Jednoduché, zkušeně připravené a mělo to všechno, co to mělo mít. Takové masíčko chci najít na talíři, když dostanu chuť na Ameriku. U stejného stánku jsem se svezla na vlně mangového sorbetu (který web prezentuje jako meruňkovomangový – kde je chyba?), a to v alkoholické i nealkoholické variantě. Samozřejmě měl větší šťávu mix s vodkou, jen si nejsem jistá drobně nakrájenou mátou, která první sousta ledové dobroty úplně spláchla. Možná jen snítko citronové trávy? Už na místě mi bylo jasné, že mě mangový sorbet v blízké době čeká u domácího kuchyňského pultu. Tohle musím zkusit.

Drobnou přestávku chuťových buněk příjemně osvěžila citronáda, nabízená ve stánku s Unětickou dvanáctkou. Po krátké pauze jsem se vrhla na mušle na víně s bramborovými hranolky Dolce Villa Hotelu. Hranolky již zřejmě došly, protože součástí ochutnávky (bez jakéhokoliv komentáře) nebyly a hned na to bylo jasné, že to nebylo jediným problémem. Už jsem si jednou striktně zakázala vzpomínat na dvojitou porci slávek v chorvatské Poreči, ale tentokrát mě u misky s mořskými plody opět zastihla nostalgie. Záměrem zřejmě bylo chuť mušlí nepřebít, v duchu jsem uvažovala i o variantě, že před podáváním prostě jen nikdo neochutnal. Tak se stalo, že francouzské crêpe (jaké pečou i ve stáncích rychlého občerstvení) měly o kolečko víc a strčily mušle do kapsy. Mimochodem jsem je ochutnala i s dlouho doznívajícím pomerančovým Grand Marnier a začala se zase úkolovat. Tentokrát s přípravou Kuřete Grand Marnier.

Kromě mojita s příměsí melounu, se jídelní uragán řítil ke svému konci. A že ten konec stál za to. Vybrala jsem dezert z michelské restaurace Dock House, kde jsem již v minulosti spořádala velmi obstojné menu. K dávné korespondenci s jejím majitelem, který je podle všeho skutečným obchodníkem (v tom nejlepším smyslu slova), až jindy. Teď už zbývá jen krátké místo pro ódu na Šlehané mascarpone s vanilkou a čerstvou maracujou. Jednoduchá jemnost vyladěná vanilkovou dření až příliš dokonale ladila s lehce kyselou maracujou. Jak si užít pár soust, když začnete přemýšlet až potom, že je polknete? Pokárala jsem se a za trest… si koupila tu dobrotu ještě jednou. Kdybyste čekali, že to udělám alespoň u jiného stánku, kde stejný recept inzerovali, tak ne. Těch několik kroků v ten moment bylo prostě příliš.

Za čím se ještě chystám vyrazit:
• Krystal Mozaika Bistro – Lime & Prawns Skewers (s limetkou grilované krevety podávané s asijským rizotem z rýže basmati, kokosového mléka, chilli, koriandru a ořechy kešu)
• U Modré kachničky Retro – Zvěřinové ragú na červeném víně s hříbky podávané v grilovaném jablku
• New York Café – Dortík z marinovaných Foie gras se skořicovým jablíčkem a brioškou

PS: Recepty na zadní straně chefů, kterými platíte za ochutnávky, kdo to vymyslel?

Follow my blog with Bloglovin

Vložit komentář